Po návštěvě v hudební ordinaci

Tak jsem včera byla na první zkoušce s novou jazzovou kapelou. Jak se to semlelo? Nuže, nejdřív se odepsalo na inzerát, který zněl v překladu asi takto: „ Trio (bubeník, baskytarista a kytarista) hledá solový nástroj nebo zpěv. Hrajeme jazz standards, latin, hlavně pro radost, sem tam nějaký ten koncert“
A za tím vším se skrývala partička doktorů (vlastně jeden z nich je vrchní bratr neboli náčelník zdravotních sestřiček). Jsou pilní jako včeličky, takže zkouší dokonce dvakrát týdně! Tento luxus si mohou dopřávat, neboť mají dvě „studia“, rozuměj dva z doktorů mají doma soukromou hudební ordinaci, perfektně vybavenou (a já se tak těšila, že si budu muset konečně koupit vlastní mikrofón). Hned jsme si padli noty, repertoáru a povětšinou i do tóniny. Na první zkoušce jsme tedy dali dohromady asi patnáct věcí, odjížděli jsme všichni s dobrým pocitem a natěšení na první hraní. Termín se dozvím možná už na příští zkoušce. Vida, jak to jde, když se chce…

Kulturní okénko

Už jsem tu skoro měsíc a na mém skromném blogu toho zatím moc není. Co bych vám tak pověděla? Už tu máme po sklizni. Absolvovala jsem první ochutnávku vína na jazzovém koncertě. Výborný ročník 2008! Ehm, zase jsem tam neměla foťák. (ale povšimněte si, že první fotky už jsou na světě, viz příspěvek níže). Omluvou mi budiž fakt, že jsem šla původně do kina na Alexandra Něvského. Vy si snad berete foťák do kina? :) Byla to lahůdka: ruské znění s francouzskými titulky, opravdový lingvistický požitek. Prokofjev mi zněl v uších ještě po cestě do centra. Nicméně jsem té kultury stále neměla dost. Naštěstí tady zrovna probíhá jazzový festival Jazzebre (jazzová zebra :)). Po zběžném pohledu na program tedy bylo rozhodnuto. Koncert se konal ve výjimečném prostředí – na střeše obchodního domu Galerie Lafaytte. Už jste to někdy zažili? Koncert na střeše obchodního domu… No a tam jsem právě měla mít ten foťák, protože je odtamtud úplně nejlepší výhled na celé město. Kapela se jmenovala….no to je trošku složitější. Normální název je Jeff Martin trio, v programu však bylo uvedeno Quartet en L'R a dohromady jich hrálo pět. Pak se v tom má chudák posluchač vyznat. Ale byli to kluci šikovní a hráli i svoje kompozice, takže jsem jim ty zmatky odpustila. A Navíc tam byla ta ochutnávka...

Vstupte do mého zbrusu nového alba

Uvidíte, co jste ještě neviděli! Například můj pokojíček(nemusíte se bát, fotky švábů jsem si nechala pro sebe), pohled z okna na Mont Canigou (2785 m), katarské hrady nebo tajemnou horu Bugarach. Nejsem žádný velký fotograf, takže to berte jen jako takový skromný obrazový doprovod k tomu, o čem jsem tu psala...

Pro Danušku: zelené světýlko bohužel Honza smazal, ale nahrála jsem tam svoje fotky s červeným světýlkem. ;)

http://picasaweb.google.cz/michaela.pachova

Předběžný rozvrh hodin po prvním týdnu

Lundi (pondělí):
10:30 -12:00 Natation (plavání)
12:15 -13:45 Stretching (protahování)
14:00 -16:00 Theatre (divadelní seminář)
16:00 – 18:00 Introduction a l’histoire contemporaine (úvod do současných dějin)
20:30 – 22:00 Salsa nebo 20:00 – 22:00 Plongée sous marine (potápění)

Mardi (úterý):
08:00 – 10:00 Sémiotique de l’image (sémiotika obrazu, výtvarné umění)
10:00 – 11:00 Espagnol (španělština)
11:00 – 12:00 Grammaire (opakování morfologie, syntaxe,…)
12:15 – 13:45 Yoga (jóga)
Oběd, knihovna
15:30 – 17:00 Linguistique (pro mě opakování, ale repetitio est mater studiorum)
18:00 – 20:00 Danse africaine (africký tanec)

Mercredi (středa):
10:00 – 12:00 Littérature médievale (středověká literatura)
Oběd, knihovna
14:00 – 15:00 Histoire des idées grecques (Dějiny řeckého myšlení)
15:00 – 16:30 Civilisation catalane (seminář „vše o Katalánsku“)
17:00 – 18:00 Stylistique (stylistika)
18:00 – 20:00 Psychologie d’éducation (asi vyměním za basketball nebo za fitness)
20:30 – 22:00 Gospel (možná)

Jeudi (čtvrtek):
08:00 – 10:00 Grammaire/linguistique (lexikologie)
10:00 – 11:00 Philologie (rétorika)
Oběd
12:00 – 14:00 Flamenco
14:00 – 15:30 Littérature comparée (komparativní literatura)
15:30 – 17:00 Littérature comparée (komparativní literatura)
17:00 – 18:00 Expression écrite (asi nebudu stíhat)
18:00 – 20:00 Athlétisme nebo 20:00 – 22:00 Plongée sous marine (potápění)

Vendredi (pátek):
08:00 – 10:00 Phonétique corrective (Korektivní fonetika, výslovnost)
10:30 – 12:00 Grammaire (gramatika)
12:00 – 13:30 Littérature comparée (komparativní literatura)
13:30 – 15:30 Didactique F.L.E. (didaktika FJ)
15:00 -17:00 Culture et civilisation francaise (seminář o všem možném)
17:00 – 19:00 Littérature médievale (středověká literatura)

Samedi (sobota):
Knihovna, nákupy, výlety,…
14:00 – 16:00 Gospel (možná)

Pod mořskou hladinu

Docela vážně začínám uvažovat o tom, že podlehnu přemlouvání kamarádky a přihlásím se s ní na kurz potápění. Na rok to sice stojí 90euro, ale jsou v tom zahrnuté i ponory pod mořskou hladinu. Podobná příležitost se mi už možná znovu nenaskytne. Dvakrát týdně bych se musela podrobit tvrdému výcviku v bazénu, ale za odměnu bych mohla vidět sestřičky rybičky hezky zblízka. Tak nevím...

Krátká zpráva o první výpravě za hranice Perpignanu

Něco takového jsem potřebovala už dlouho. Všechno to začalo, když jsem na jedné přednášce potkala spolužáka Honzu Je to docela legrační. Za tři dny tady jsme se poznali líp než za pět let ve škole. Ve škole jsme se znali jen od vidění a teď jsou z nás kámoši. :o) Takže s Honzou jsme se rozhodli, že cílem naší cesty bude tajemná hora Bugarach a katarské hrady. Nakonec jsme ještě přibrali Sylvu a Petru, ale ty se musely v sobotu večer bohužel odpojit, protože tu s sebou nemají spacáčky. Přemlouvala jsem je, aby s náma zůstaly až do neděle, ale nakonec dobře, že mě neposlechly. Přes den je tu teploučko a slunečno, ale v noci... Přestože jsme spali v Honzově autě ve spacáčcích, tak nám byla trošku zima. V sobotu jsme se tedy podívali na dva hrady. Něco takového jsem nikdy neviděla!!! Jsou nádherné! Jmenují se Quéribus a Peyerpertuse. Obědvali jsme uprostřed vinic a ochutnali jsme výborné, slaďoučké a čerstvoučké hrozny, ze kterých se nejspíš brzy bude vyrábět můj oblíbený "pozdní sběr". Tekuté vínko jsme s sebou měli samozřejmě taky! :o) Pak jsme ještě viděli spoustu malých vesniček uprostřed hor s nezapomenutelnou atmosférou. Byli jsme všichni nadšení a fotili jsme, co se dalo. Počásí nám přálo. Tady je vlastně pořád ještě léto! Užívali jsme si nádherné výhledy na Pyreneje...Mont Canigou apod. No a v neděli hora Bugarach. Na tu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Vypráví se o ní spousta legend a tajemných historek. Musím se přiznat, že jsem se trochu bála skřítků! Kolem této hory mají letadla zakázáno lítat, měli jsme tu problém se signálem a úplně nejhorší moment byl, když Honza fotil západ slunce a přišel za mnou s tím, že neví, co to na té fotce je za zelené světýlko v lese (Škoda, že jsme si pak uvědomili, že je to jen odraz světelného spektra od objektivu). Noc taky nebyla moc klidná, protože se vedle nás uhnízdili účastníci místní celovíkendové technoparty. Strkali nám do auta, křičeli, smáli se... Neděle byla nejkrásnější!!! Hora Bugarach nás opravdu překvapila. Byla mnohem větší než jsme čekali. Nahoře jsme viděli kamzíka, spoustu ještěrek, dravců, mladou paní hrající na malinkatou kytarku. Stála na nejvyšším místě hory a zpívala si. :o) My jsme s Honzou zpívali průběžně celý den („Požáry ze čtyř stran, hoří létooooo“ „Aux Champs-Élysées, aux Champs-Élysées! Au soleil, sous la pluie, a midi ou a minuit, il y a tout ce que vous voulez aux Champs-Élysées!“, etc.) Byla to idylka! Široko daleko jen hory a my! Celý den v horách. Škoda, že jsme nemohli zůstat déle…

Bude ze mě africká tanečnice?

Abych pořád nemluvila jen o škole. Je tu neuvěřitelné množství tzv. ateliérů všeho druhu (flamenco, salsa, tango, africký tanec, současný tanec, hip hop, univerzitní rádio, fotografický kroužek, tři divadelní skupiny, gospelový sbor, latinsko-americká skupina, atd.) Řekla jsem si, že vyzkouším všechno!!! Záhy jsem však svoje rozhodnutí musela trošku zkrotit, protože spousta atelierů se mi kříží s výukou. Nicméně danse africaine se mi zatím s ničím nekříží a po první hodině černošského skotačení jsem byla víc než nadšená. Kdo všechno přišel? Willia (Afričanka se vším všudy, kvůli které jsem po cestě s kurzu děsila kolemjdoucí svými zatím!!! neohrabanými pokusy o guinejský tanec Kassa), čtyři vynikající bubeníci, jedna bubenice a zpěvačka v jedné osobě, tři Češky, jedna Indka, pár Frantíků, Belgičanka a šikovná slečna z Namibie (Nambičanka?). Hned v šatně jsem Williu varovala, že jsem naprostý débutant a že můj jediný pohyb v uplynulém roce byl jogging a plavání. Ani na chvilku nezaváhala a pochválila mě, že jsou to vynikající sporty pro dýchání, které budu u afrického tance potřebovat. Ihned mi byla sympatická! :o) Africký tanec je úplně jiný než všechny tance, které jsem zatím zkusila. Je třeba se úplně uvolnit, zout botky a řádit… Většina tanců má také svůj příběh. Willia byla úžasná a moc krásně se na nás (nemehla) celé ty dvě hodiny usmívala. :o)