Krátká zpráva o první výpravě za hranice Perpignanu

Něco takového jsem potřebovala už dlouho. Všechno to začalo, když jsem na jedné přednášce potkala spolužáka Honzu Je to docela legrační. Za tři dny tady jsme se poznali líp než za pět let ve škole. Ve škole jsme se znali jen od vidění a teď jsou z nás kámoši. :o) Takže s Honzou jsme se rozhodli, že cílem naší cesty bude tajemná hora Bugarach a katarské hrady. Nakonec jsme ještě přibrali Sylvu a Petru, ale ty se musely v sobotu večer bohužel odpojit, protože tu s sebou nemají spacáčky. Přemlouvala jsem je, aby s náma zůstaly až do neděle, ale nakonec dobře, že mě neposlechly. Přes den je tu teploučko a slunečno, ale v noci... Přestože jsme spali v Honzově autě ve spacáčcích, tak nám byla trošku zima. V sobotu jsme se tedy podívali na dva hrady. Něco takového jsem nikdy neviděla!!! Jsou nádherné! Jmenují se Quéribus a Peyerpertuse. Obědvali jsme uprostřed vinic a ochutnali jsme výborné, slaďoučké a čerstvoučké hrozny, ze kterých se nejspíš brzy bude vyrábět můj oblíbený "pozdní sběr". Tekuté vínko jsme s sebou měli samozřejmě taky! :o) Pak jsme ještě viděli spoustu malých vesniček uprostřed hor s nezapomenutelnou atmosférou. Byli jsme všichni nadšení a fotili jsme, co se dalo. Počásí nám přálo. Tady je vlastně pořád ještě léto! Užívali jsme si nádherné výhledy na Pyreneje...Mont Canigou apod. No a v neděli hora Bugarach. Na tu jsem se těšila ze všeho nejvíc. Vypráví se o ní spousta legend a tajemných historek. Musím se přiznat, že jsem se trochu bála skřítků! Kolem této hory mají letadla zakázáno lítat, měli jsme tu problém se signálem a úplně nejhorší moment byl, když Honza fotil západ slunce a přišel za mnou s tím, že neví, co to na té fotce je za zelené světýlko v lese (Škoda, že jsme si pak uvědomili, že je to jen odraz světelného spektra od objektivu). Noc taky nebyla moc klidná, protože se vedle nás uhnízdili účastníci místní celovíkendové technoparty. Strkali nám do auta, křičeli, smáli se... Neděle byla nejkrásnější!!! Hora Bugarach nás opravdu překvapila. Byla mnohem větší než jsme čekali. Nahoře jsme viděli kamzíka, spoustu ještěrek, dravců, mladou paní hrající na malinkatou kytarku. Stála na nejvyšším místě hory a zpívala si. :o) My jsme s Honzou zpívali průběžně celý den („Požáry ze čtyř stran, hoří létooooo“ „Aux Champs-Élysées, aux Champs-Élysées! Au soleil, sous la pluie, a midi ou a minuit, il y a tout ce que vous voulez aux Champs-Élysées!“, etc.) Byla to idylka! Široko daleko jen hory a my! Celý den v horách. Škoda, že jsme nemohli zůstat déle…