Oblíbila jsem si v Perpignanu jeden bar, jmenuje se Cosy club. Ještě před hodinkou jsem tam seděla a popíjela mojito s Philippem a Maike. Philippe hraje na bicí v té kapele, se kterou tu zpívám a Maike je jeho německá aupairka. V Cosy hrála dnes úžasná kapela, asi studenti místní konzervatoře, moc šikovní. Jedna maličká pianistka-zpěvačka (hádali jsme, jestli je jí 13 nebo 14) neuvěřitelně improvizovala. Basák a bubeník byli taky dost mladí a hráli opravdu výtečně. A uvnitř narváno k prasknutí. Tenhle podnik mě vždycky nějak překvapí. Když jsem tam byla poprvé, bylo místo jen na baru. Komfortní červená cosykřesílka a cosypohovky byly plně obsazeny. Tak když už na mě zbyla jen ta nešťastná černá barová stolička, dám si aspoň červené víno, ať hned napoprvé zapadnu, ne? A u překrásného černého křídla seděla taková druhá „Norah Jones“ a číšník mi k tomu vínu přinesl mističku gumových medvídků a jiných roztodivných zvířátek. Cucala jsem tygra za žirafou a poslouchala „Come away with me in the night“ Jenže když jsem se pak tou nocí musela trmácet zpátky na kolej, už to nebylo tak romantické...
Pro zvědace, kteří chtejí vědět, jak to v Cosy vypadá: http://www.lecosyclub.fr/galeriephoto
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat