Nad šálkem heřmánkového čaje

Mám to ale štěstí! Tento víkend mají všechny památky v Perpignanu dny otevřených dveří v rámci Journées du patrimoine. Už po cestě do centra města (z univerzitního městečka je to asi půlhodinka cesty pěškobusem) jsem zvědavě nakukovala do Palais des rois de Majorque (Palác králů mallorských). Je krásný! Nachází se v ulici des Archers (Lukostřelecká). Do téhle uličky jsem odbočila úplně namátkou, protože se mi nechtělo dál pokračovat po rovnoběžné Avenue des Baleares, která byla po ránu dost rušná. Palác lemuje kolem dokola cihlově červená poměrně vysoká zeď. Podívala jsem se také do Cathédrale Saint-Jean-Baptiste a počkala jsem si na visite guidée (komentovanou prohlídku) Le Castillet .
Je to městská brána ze 14.století. Dnes je v ní muzeum Casa Pairal. Čekala jsem na prohlídku, ale nakonec se nás sešlo tolik zájemnců a paní průvodkyně mluvila tak potichoučku, že jsem předběhla všechny nadšené informacíchtivé babičky a dědečky (přestala jsem jim snižovat věkový průměr) a vydala jsem se na soukromou prohlídku muzea. V přízemí bylo 12 apoštolů a Kristus - dřevěné vyobrazení poslední večeře páně ze 17.století v nadživotní velikosti. V prvním patře výstava fotografií. Bohužel jsem si nezapamatovala jméno fotografa. Fotky byly totiž nádherné! Černobílé. Obyčejný život obyvatel Katalánska. Ve druhém a ve třetím patře byly rozličné předměty vypovídající o katalánských tradicích a kultuře. Docela se těším, až se tu bude slavit nějaký katalánský svátek. Myslím, že to bude opravdu zajímavé… Dozvěděla jsem se také, že Le Castillet je symbolem Perpignanu. Ze střechy je krásný výhled na celé město i na Pyreneje. Tam jsem si vzpomněla, že mám v batohu pod všemi těmi letáky, které jsem si nasyslila v Office de tourisme, foťák. Jak všichni dobře víte, neumím moc fotit. Důkazem toho je mimojiné fakt, že mi za pár sekund došly baterky a neměla jsem s sebou náhradní. To by se profesionálovi nestalo, že? :o)
Ve městě jsem ještě viděla: spoustu dětí na jakési akci „Den sportu pro děti“, takže rugby, cyklokros, judo, kolečkové brusle, horolezectví, gymnastika…ukázky všeho možného i nemožnoého a děti lítaly od jednoho k druhému a všechno si chtěly vyzkoušet. Nechtěla bych být v kůži jejich rodičů. :o)
Moc se mi líbil trh starožitností. V Saintes Maries de la mer jsem na takové věci s dětma neměla moc času, ale dneska jsem si všechny ty talířky, hrníčky, sponečky, obrazy, hodinky, knížky, cedulky, skříňky, hudební nástroje,…nenechala ujít a všechno jsem si prohlídla hezky zblízka.
No a prohlídku města jsem zakončila nákupem v Galeries Lafayette. Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se nechala milou paní prodavačkou přesvědčit, že cestovní žehličkou si toho moc nevyžehlím a cestovní vařící konvičkou moc neuvařím. Tak jsem si koupila „pořádné stroje“ a uspokojila jsem tak sebe i paní prodavačku. Stálo mě to sice asi 80 euro, ale co? Platí to přece škola. :o) Pyšně jsem se s nimi dokodrcala do svého hnízdečka a teď si tu hezky popíjím heřmánkový čajíček Včera jsem na něj měla takovou chuť!